Co je psychosomatika
“Můj doktor nic nenašel”
Určitě to znáte – trvající tělesné potíže jako jsou například bolesti hlavy nebo zad, únava, trávicí potíže, kožní příznaky… Někdy nejsou zvlášť obtěžující a odezní samy od sebe, jindy se ale znovu vrací nebo trvají dlouho a nepříjemně zasahují do našeho života.
Pacienti s psychosomatickými poruchami a lékařsky nevysvětlitelnými příznaky tvoří významnou část klientely praktických lékařů. Přístup k těmto pacientům ve všeobecných praxích často není optimální, nevede ke zlepšení a nepřináší pacientům potřebnou podporu. To vyvolává nejen zbytečně vynaložené náklady na diagnostiku a léčbu, ale i zklamání lékařů a pacientů. V praxi není brán dostatečný zřetel na komplexní bio-psycho-sociální přístup ke způsobu stonání.
Vývoj psychosomatického myšlení
“Je největší chybou v léčení nemocí, že jsou lékaři pro tělo a lékaři pro duši, když obojí přece nejde od sebe oddělit.”
Platón (427 – 347 př. Kr.)
Každý z nás asi tuší, že člověk ve složité životní situaci snadněji onemocní a hůře se léčí. Přijatelné vysvětlení přináší model stresu, se kterým přišel W. B. Cannon už v roce 1929. Představa, že některé psychosociální faktory spolu s chronicky vysokou úrovní pracovního stresu mohou mít za následek vznik fyzicky nevysvětlitelných příznaků, bývá přijatelná i pro pacienty. Teorii stresu dále rozvinuli Selye, Lindemann, Tyhurst, Sifneos a Caplanová. Zatímco fáze akutního stresu nastavuje organizmus na útěk nebo útok se všemi tělesnými důsledky, méně známá fáze rezistence vede k vyčerpání rezerv, snížení obranyschopnosti a k rozvoji celé řady tělesných symptomů. Hypotézou se zabývali intenzivně Holmes a Rahe. Jejich teorie životních událostí stojí na rozsáhlých výzkumech a přinesla i praktický dotazník, který lze využít při odhadu míry vlivu psycho-sociálních událostí. Engel ve svém bio-psycho-sociálním modelu jde dál a pokládá většinu nemocí za multikauzálně podmíněné. Jak biologické, tak psychologické a sociální faktory se v různé míře podílí na každém onemocnění. I když v učebnicích lékařských fakult je tento model často opakován, jen velmi málo lékařů má znalosti o psychickém a sociálním kontextu nemoci.
Při nezbytném zjednodušení a respektu k současné úrovni znalostí je možné trvat na tom, že Engelův bio-psycho-sociální model nemoci je dostačující pro vysvětlení většiny psychosomatických onemocnění.
Mechanismus vzniku a udržování symptomů je možné shrnout do velmi zjednodušujícího vysvětlení: Tělo pacienta používá všechny své regulační a obranné systémy, aby komunikovalo ve svém nejbližším prostředí (nejčastěji v rodině, na pracovišti) o svých vnitřních, psychických stavech (myšlenkách, emocích, pocitech, přáních, zraněních…), čímž spoluvytváří sociální realitu, ve které žije. Některé z tělesných projevů organismu mají charakter příznaků, znamení nemoci, a tak se mohou podílet na rozvoji maladaptivního, začarovaného kruhu. V těchto případech již nejde o to, JAK tělo vytváří příznak, ale PROČ ho vytváří, neboli co signalizuje svému okolí.
Projevy psychosomatických onemocnění jsou velmi pestré. Proto je třeba pacienta vždy dobře vyšetřit podle převažujících příznaků, ale současně se nenechat vtáhnout do nekonečného kolotoče vyšetřování. Při vzniku psychosomatických onemocnění hrají významnou roli emoce. Mají totiž svůj tělesný projev a ten se omylem stává signálem choroby. Nejen zlost a smutek, ale především úzkost, jsou velmi častým zdrojem somatizací. Emoce jako řídicí systém mají významný vliv na regulaci tělesných pochodů. Podle toho, kde nejvíce působí, pak můžeme rozlišovat karidopulmonální, gastrointestinální, svalově–pohybový nebo obecný soubor symptomů. Časté jsou ale také kožní, urologické, gynekologické nebo jinak specializované příznaky. Na jejich vzniku se podílí všechny tělesné regulační systémy. Lékař může rozpoznat rozkolísanou rovnováhu vegetativní nervové soustavy, imunitního systému, hormonální soustavy, napětí v pohybovém aparátu. Každý totiž reagujeme na nadměrnou zátěž jinak.
Nejčastější projevy psychosomatických onemocnění
- Kardiopulmonální: bušení srdce, obtíže na hrudi, dušnost bez námahy, hyperventilace, teplé nebo studené pocení, sucho v ústech a další
- Gastrointestinální: nevolnost, pálení jazyka, bolesti zubů, nechutenství, záchvatové přejídání až do obrazu poruchy příjmu potravy, bolesti břicha, škroukání, průjem, zácpa, pocit plnosti, škytání, říhání, regurgitace, pálení žáhy, meteorizmus, pálení na hrudi nebo v nadbřišku a další
- Muskulo-skeletální: bolesti v rukou nebo nohou, svalové bolesti, bolesti v kloubech, napětí, ztuhlost, pocit obrny v rukou nebo nohou, bolesti zad, bolest je často stěhovavá, nepříjemný pocit necitlivosti nebo brnění a celá řada dalších
- Jiné obtíže: obtíže koncentrace, poruchy spánku, poruchy paměti, někdy i poruchy zraku, světloplachost až blefarospasmus, nejrůznější zvuky v uších, kožní projevy, svědění, únava, slabost, sexuální dysfunkce, bolesti hlavy, závratě, mdloby a řada dalších.
Na rozdíl od běžných nemocí v případě psychosomatických onemocnění tyto typické příznaky nelze lépe vysvětlit jinou fyzickou nebo duševní chorobou. Příznaky ovlivňují fungování pacienta a jeho pohodu.
LÉČENÍ
Pro úspěšnou léčbu je zásadní vzájemná důvěra mezi lékařem a pacientem a rovněž tak upřímný zájem lékaře o pacienta v jeho celistvosti.
Pacientům proto při úvodních setkáních věnujeme dostatek času. Pacientovi názory a zkušenosti jsou pro nás velmi důležité. Pacientův popsis potíží a jejich subjektivní prožíváni jsou vždy součástí celé osobnosti a celoživotní historie a tak k nim proto i přistupujeme.
Vztah mezi lékařem a pacientem je pro terapii klíčový. Jeho účinnost je srovnatelná s podáním léku.
Zde naleznete formuláře, které dostanete na recepci při první návštěvě :